Malý průvodce psychiatrií

Vážení přátelé,

V rámci našeho programu prevence, coby nejlepší obrany proti nemocem vám představujeme obor, který v mnohých z vás může vzbuzovat obavy nebo jiné nepříjemné pocity. Rádi bychom vám ukázali psychiatrii takovou jaká skutečně je, tedy nesmírně zajímavý lékařský obor, kterého není třeba se nijak obávat. Je součástí medicíny jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že se v ní neprovádějí různá bolestivá vyšetření ani operace, ale více se hovoří s lékařem a dalšími terapeuty. Při dodržování základních etických norem ve vztahu lékař-pacient je to obor naprosto bezpečný, který může pomoci lidem zlepšit jejich potíže, a dokonce někdy i zachránit život. Dovolte tedy, abychom vás postupně, krok za krokem, seznámili s různými poruchami psychiky a jejich léčbou.

Část 1. Za depresi se není třeba stydět

Pod pojmem „deprese“ si lidé představují leccos. Není to vždycky to, co depresí nazýváme my lékaři. Slovo deprese v obecném slova smyslu znamená pokles. V našem případě to znamená především pokles nálady, ale i pokles výkonu dalších funkcí organismu. Lidé, kteří jsou v depresi, jsou celkově zpomaleni, hůře se soustředí, pomaleji reagují, pomaleji myslí, pomaleji se pohybují. U některých typů těžkých depresí člověk někdy nemůže ani ráno vstát z postele a činí mu obtíže provést ranní hygienu, nasnídat se, jít do práce. U depresí je také porušen spánek, a to různým způsobem podle typu deprese. U těžkých depresí se někdy mohou vyskytnout halucinace a bludy, což si vysvětlíme později.

V zásadě existují dva typy deprese: deprese endogenní a neendogenní. Endogenní deprese mají zcela jinou příčinu vzniku než deprese neendogenní. Hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že příčinu endogenních depresí neznáme, jde o vnitřní mechanismus těla, o poruchu metabolismu mozku, která dosud není plně objasněna. Tyto deprese se u pacientů objevují zejména na jaře a na podzim bez zjevné příčiny. Deprese neendogenní mají souvislost se zevními okolnostmi, zejména s různými nepříjemnými událostmi v rodině, v práci, při vážných tělesných nemocech, po operacích, ale také při nadměrném pití alkoholu nebo při užívání drog.

Za depresi ovšem nepovažujeme to, co někdy lidé hovorově označují „depkou“. To je spíše stav vyčerpání, únavy, nebo – jak se nově říká, vyhoření – než skutečná deprese.  Přesto však u všech stavů, které lidé za depresi označují, musíme vždy mít na mysli nebezpečí sebevražedného jednání, i když sami si myslíme, že by to dotyčný nikdy neudělal. V následujících částech našeho průvodce psychiatrií si postupně probereme jednotlivé typy depresivních stavů a jejich léčbu.

Literatura, která vás může zajímat: Helena Kučerová: Psychiatrické minimum, Grada 2013; Jaro Křivohlavý: Jak zvládat depresi, Grada 2013; Miriam Akhtar: Pozitivní psychologií proti depresi, Grada 2015.

Autor: MUDr. Helena Kučerová, HonDG, Psychiatrická ordinace Hranice, okr. Přerov, 20.1.2015

Publikováno: 3.3.2015

 

Partner:

krkapartner prevence